Premiéra Slezské besedy po 90 letech v Letech

Česká i Moravská beseda se v okolí tančí již několik let. Slezskou besedu neznají v Čechách dokonce ani lidé, kteří se folklórem zabývají. A její uvedení ve Slezsku je také výjimečné. Také tam se s ní nikdo celá léta nesetkal. Pokud ji některý soubor uvedl tak jen její malé části a navíc doprovázené dechovkou nebo elektronickou hudbou. A tak bylo zajímavé zrekonstruovat tance a písně, které na konci 19. století ve snaze je uchránit před postupující germanizací a polonizací zapsal Eduard Bartoníček, pod vlivem obrozeneckého nadšení společnosti při tančení České besedy. Slezská beseda byla prvně uvedena v den sv. Hedviky, patronky havířů v roce 1913 v Opavě. Letos si tedy připomínáme 90.výročí od jejího vzniku.
Nyní bylo možné tuto besedu vidět na vlastní oči na Staročeských májích v Letech, které jsou součástí Poberounského folklorního setkání. Mnohé již ani nepřekvapí, že u nápadu opět stojí paní Lída Chroustová se svým dětským tanečním souborem Klíček. Nejsem žádným odborníkem v oblasti lidových tanců, natož tance, který se zde celých 90 let netančil. Proto jsem navštívil paní Chroustovou a položil jí pár otázek.

Jak jste se vůbec ke Slezské besedě dostali a kdy vás poprvé napadlo celý tento projekt uskutečnit?
Před loňským letním soustředěním jsem se rozhodovala, jaký nový program Klíček připraví. Inspiraci nám poskytla vzpomínka pí.Dagmar Renertové na tančení besedy v době svých studií na ostravské konzervatoři.
Určitě nebylo jednoduché získat notové zápisy, texty a jiné podklady k tomuto tanci?
Naštěstí paní Bedřiška Krejčoková opatrovala notový zápis jako památku po manželově mamince a noty nám půjčila. Sehnat popis tanců v archívech byla práce vskutku dobrodružná a vzrušující. Nové úpravy muziky se ujal Martin Hauptmann, který se svými kamarády, muzikanty z ČSPT, ale i z Pražského komorního orchestru nebo ze Státní opery připravil pro Klíček studiovou nahrávku.
Předpokládám, že před 90-ti lety se na Slezsku hovořilo trochu jinak, než dnes a i při vašem vystoupení se zpívá ve starém nářečí. Jak zvládli zpěváci tuto jazykovou bariéru?
Tak to byla další potíž. Staré slezské nářečí jsme chtěli zachovat. A tak jsme požádali paní učitelku Janu Kucharczykovou z Jablunkova, aby nám slova písní namluvila na diktafon "po našemu" a zpěváci se potom snažili přiblížit správné výslovnosti.
Jak jsem si všiml mají všichni tanečníci krásné nové kroje.
Slezskou besedu není možné tančit v českých krojích, a tak přišla na řadu Iva Zrostlíková, která šila a upravovala kroje nejen pro jednu kolonu dětí z Klíčku, ale i pro dospělé. Tady nám s nadšením pomohla znovu paní Renertová, která nejen poskytla originální materiál na šátky a zástěry pro tanečnice, ale také pomohla s jejich šitím. Paní Renertová nám také ušila klobouky a vesty pro malé pány tanečníky.
Zajímavostí těchto slezských krojů, zvláště pro tanečnice, je vlastní příprava před vystoupením. Aby byly sukně řádně nadýchané musí se spodničky dobře naškrobit. Před vystoupením tak stálo u Ivany Zrostlíkové v obývacím pokoji osm spodniček v pozoru, což byl docela veselý pohled.

Slezská beseda trvá něco málo přes 20 minut a zpívá se v ní hodně přes 20 písniček. Jak se to děti, ale i dospělí tanečníci naučili?
Ze Slezské besedy se děti naučily 25 písniček již na letním soustředění. Nejoblíbenější se stala písnička "Sedí vrobel na dachu". Ale všechny písničky jsou melodické, příjemné na poslech. Nejdelší písnička trvá 3 minuty a nejkratší jen 4 takty. Také manželé Martínkovi z Černošic, kteří nacvičují v koloně dospělých potvrzují, že si písničky zpívají celý den a s nimi celá rodina.

To už ale začíná paní Chroustová nervózně podupávat a pokukovat po hodinkách. Není se co divit. Je těsně před šestou a tak se musí jít připravit na vystoupení. Rychle obléknout, načesat, uvázat mašle, zkontrolovat malé tanečnice a tanečníky (velcí už to prý zvládnou bez pomocné ruky ) a rychle na náves, kde už čeká netrpělivý dav diváků.
Přesně v 18:40 nastupují dvě kolony tanečníků. Nejprve ti menší, které následují o dvě hlavy větší tanečníci. Celý soubor ještě děkuje paní Bedřišce Krejčokové a Dagmar Renertové za spolupráci a ochotu se kterou jim pomáhaly a již pomalu zaznívají první takty Slezské besedy. Dvacet minut, po jejichž dobu předvádějí tanečníci své umění, utíká jako voda. Přes obavy některých lidí, že to "bude dlouhé" jsou všichni přihlížející na svých místech a odměňují tanečníky bouřlivým aplausem. Pomyslný klobouk dolů, bylo to parádní.
Nyní již nezbývá nic jiného, než vás pozvat do Zadní Třebaně, kde se bude toto vystoupení v sobotu 31.5.2003 opakovat. Kdo jste nestihl letovské vystoupení neváhejte a přijďte se podívat. Já to viděl a přijdu zas. Určitě to stojí za to.


Hlavní strana Akce Zkoušky Historie Fotogalerie